Lektoři EPEC Pediatrics

Lucie Hrdličková*1981 je přednostkou Centra paliativní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vedoucí lékařkou Týmu dětské podpůrné péče Fakultní nemocnice Motol a Homolka. Atestovala z pediatrie, dětské hematologie a onkologie a paliativní medicíny. Specializuje se na paliativní péči u dětí a dospívajících a komunikaci ve zdravotnictví. V rámci doktorského studia lékařské psychologie se zaměřila na formulaci doporučených postupů pro komunikaci závažných zpráv v dětské onkologii. Založila a vede Sekci dětské paliativní medicíny České pediatrické společnosti ČLS JEP. Intenzivně se věnuje rozvoji nemocniční paliativní péče pro dětské pacienty, výuce a vědeckovýzkumným projektům v oblasti dětské paliativní péče a komunikace v medicíně. Na EPEC Pediatrics miluje interaktivní formu výuky, vytváření vynikající odborné komunity a zápal lektorského týmu pro věc. Je vdaná, má 4 děti a miluje zvedání činek v posilovně.

Působí jako koordinátorka péče o děti s život limitujícím a/nebo ohrožujícím onemocněním ve Fakultní nemocnici Olomouc. Vzděláním je sociální pracovnice, pracovala v oblasti služeb pro osoby se zdravotním postižením, pomoci obětem trestných činů, poslední roky působí ve zdravotnictví. Věnuje se i výzkumu a vývoji v oblasti telemedicíny, zaměřuje se na zlepšování organizace péče a její dostupnosti. Jako lektorka EPEC Pediatrics oceňuje interaktivní formát vzdělávání, který umožňuje sdílení zkušeností napříč profesemi a rozvíjí dovednosti využitelné v každodenní praxi. Nejvíc ji baví, že nejde jen o předávání znalostí, ale o skutečné setkávání lidí – sdílení, vzájemné učení a společné hledání způsobů, jak skloubit odbornost s respektem k jedinečnosti každého dítěte a jeho rodiny. Věří, že odbornost a laskavost při poskytování zdravotní i sociální péče patří neoddělitelně k sobě. Ve volném čase se věnuje permakultuře, která je pro ni nekonečnou inspirací – stojí na spolupráci, vnímání souvislostí a hledání toho, co prospívá celku.

Dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka působí od r. 2014 v domácím hospice Cesta domů a od r. 2019 v Týmu dětské podpůrné péče FN Motol v Praze. Dlouhodobě se věnuje dětem v paliativní péči, jejich rodičům a sourozencům v nemocničním i domácím prostředí. V rámci pozůstalostní péče provází jednotlivé rodiny, vede s dalšími terapeuty pozůstalostní skupiny pro dospívající a pozůstalostní setkání pro rodiče. „Na vzdělávání EPEC Pediatrics mě od prvního okamžiku zaujal jedinečný způsob výuky, při kterém jsem měla pocit, že se využila každá minuta. Odcházela jsem z kurzu nejen s novými informacemi ale i dovednostmi a především chutí zkoušet naučené v praxi. Nyní mám možnost tento zážitek předávat dále v týmu vynikajících odborníků a skvělých kolegů. Je spoluautorkou brožury Žít naplno čas, který ještě zbývá,“ říká. 

Atestovaný dětský a dorostový psychiatr s praxí z Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, kde se věnoval i péči o somaticky nemocné děti a spolupráci s Týmem dětské podpůrné péče. Aktuálně pracuje v Týmu dětské podpůrné péče jako lékař týmu a psychiatr. Absolvoval stáž v Bostonu (Dana-Farber Cancer Institute a Boston Children’s Hospital) a dokončuje výcvik v Gestalt psychoterapii. EPEC Pediatrics ho baví tím, jak propojuje medicínu s lidskostí – učí, jak být s pacienty a jejich rodinami opravdu přítomný i v těžkých situacích a propojuje vzdělání napříč obory s důrazem na multidisciplinární přístup k péči.  Když zrovna nepracuje, nejraději „vypíná hlavu“ sportem – během nebo na kole.

Vystudovala magisterský obor fyzioterapie a druhý magisterský obor speciální pedagogiky. 22 let pracuje jako fyzioterapeut a posledních 8 let i jako sociální pracovník v zařízení pro děti se závažným zdravotním znevýhodněním. Ve své práci vnímá velký smysl v pomoci rodinám a dětem, které v životě neměli tolik štěstí, jako ostatní. Díky naší práci si rodiče a sourozenci mohou odpočinout, nabrat sil a užít si aktivity, které jinak dělat nemohou. Děti, o které u nás pečujeme zažijí aktivity, které doma nemají. Přiblíží se svým vrstevníkům s podobnými problémy, učí se zvládnout péči i někoho jiného než rodiče. Pohyb při fyzioterapii umožní dětem vnímat své tělo zase jiným způsobem, cítí se lépe, uleví se jim od bolesti, lépe se jim dýchá a někteří se ve svém pohybovém projevu dokonce zlepší. Díky Nadaci rodiny Vlčkových a svému zaměstnavateli měla možnost absolvovat první běh EPEC Pediatrics v České republice. Baví ji na něm jiný způsob vzdělávání, než je u nás běžný. Věří ve větší efektivitu takového způsobu předávání informací. „Miluji svou rodinu a  přírodu kolem nás. Máme zahradu, kde pěstujeme spoustu ovoce a zeleniny. Našimi parťáky jsou dva psi, kočka, koně a dříve i ovečky. „Nejkrásnější pohled na zemi je z koňského hřbetu.“ Příroda je pro mne místem, kde dobíjím své vnitřní zdroje. Bez rodinného zázemí a přírody kolem bych rozhodně svou práci nezvládala.“

Lékařka se specializací v anesteziologii, intenzivní a paliativní medicíně a přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze. Dlouhodobě se věnuje péči o závažně nemocné pacienty, komunikaci, etickému rozhodování a výzkumu v oblasti paliativní a intenzivní péče, včetně mezinárodních grantových projektů. Má dlouholetou mezinárodní zkušenost a v rámci ESICM působí jako co-director kurzu zaměřeného na end-of-life care a etiku v intenzivní medicíně. Založila a vede odborný časopis Paliativní medicína.

Na EPEC Pediatrics si cení spojení vysoké odbornosti, praktičnosti a citlivosti k dítěti i jeho rodině. Baví ji vzdělávání, které nepředává jen znalosti, ale proměňuje klinické myšlení i každodenní praxi.

„Dlouhodobě mě fascinuje, jak velký rozdíl v medicíně může udělat jedna dobře položená otázka,“ říká.

K provázení vážně nemocných dětí i dospělých se dostala při studiu gymnázia a vysoké školy jako dobrovolnice. Od absolutoria v roce 2010 pracuje v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. V květnu 2022 složila atestační zkoušku z Dětského lékařství a v červnu 2024 atestační zkoušku z Paliativní medicíny. Od října 2024 vede Konziliární tým dětské podpůrné a paliativní péče při Neonatologické klinice Fakulty zdravotnických studií Univerzity J.E.Purkyně a Krajské zdravotní a.s.. Společně se svými kolegy poskytuje v multidisciplinárním týmu komplexní péči vážně nemocným dětem a jejich rodinám v rámci Ústeckého kraje, dále se věnuje tématu perinatální ztráty, novorozencům extrémně nezralým, s vrozenými vývojovými vadami nebo s komplikacemi, které vznikly v období porodu. Koncept kurzů EPEC ji oslovil svou jedinečností a komplexností. Může předávat dál své zkušenosti a současně získávat nové, rozvíjet se v technikách učení a stát se součástí komunity podobně smýšlejících zdravotníků. Mimo práci jí radost přináší společný čas s rodinou a kontakt s přírodou. Aby ji měla blíž, pěstuje na balkoně květiny, bylinky, zeleninu a početnou skupinu kalifornských žížal ve speciální kombinaci truhlíku a kompostéru.

Je lékařka, lektorka a krizová interventka, jejíž cesta k dětské paliativní péči vedla přes novorozeneckou intenzivní medicínu a vývojovou pediatrii. Zabývá se především perinatální paliativní péčí a jejím rozvojem v České republice. Na EPEC Pediatrics jí baví možnost předat znalosti a informace zábavnou interaktivní formou a možnost motivovat profesionály k zavedení principů dětské a perinatální paliativní péče do praxe. Mezi její oblíbená témata patří komunikace s rodinami a v týmu a bioetika. Hraje amatérsky na kytaru, ráda chodí po horách a plave. Nic z toho by nemohla dělat bez bezva manžela, který kromě ní a třech dětí (společných) chová ještě včely.

Věří, že v dětské paliativní péči nejde jen o medicínu, ale o umění provázet rodinu i v té největší bouři. Její profesní cesta začala na Ostravské univerzitě, při studiu zdravotně sociální práce a pokračovala pětiletým psychoanalytický výcvikem a zkouškou poradce pro pozůstalé. V Mobilním hospici Ondrášek působí od roku 2014 a jako vedoucí psychosociálního týmu se denně přesvědčuje, že v paliativě nejde jen o volbu správných slov, ale o opravdovou přítomnost. Na kurzech EPEC Pediatrics ji fascinuje proměna, kdy účastníci zjistí, že díky správné komunikaci a praktickým nástrojům mohou mít situaci pod kontrolou – to, že si z kurzu odnesete odvahu mluvit o věcech, které se dříve zdály nevyslovitelné. Miluje tu úžasnou atmosféru a sdílení mezi kolegy napříč odbornostmi. Pravidelně absolvuje svůj soukromý kurz krizového managementu a trpělivosti jako vášnivá lyžařka a maminka tří dětí. Sladit logistiku, vybavení a tempo pěti lidí na svahu je občas náročnější než vést odborný seminář, ale právě tenhle rodinný adrenalin jí dává nadhled a energii, kterou pak ráda přenáší i do své práce a lektorování.

Pracuje jako dětská neuro-onkoložka ve Fakultní nemocnici Motol a Homolka v Praze. Díky podpoře Nadace rodiny Vlčkových absolvovala stáž v St. Jude Children’s Research Hospital, kde se zaměřila na integraci paliativní péče v neuro-onkologii. Dokončuje dvouletý mezinárodní studijní program dětské neuro-onkologie organizovaný nemocnicí St. Jude. Je lektorkou komunikačních kurzů Centra paliativní péče. Svoji práci stále vnímá jako privilegium – být nablízku rodinám závažně nemocných dětí v těch nejtěžších chvílích je něco, za co je upřímně vděčná. Je přesvědčená, že vzdělání v primární paliativní péči není nadstavba, ale základ – pro každého, kdo pečuje o závažně nemocné pacienty. EPEC Pediatrics ji baví právě proto, že tohle přesvědčení je sdílené a společně předávané dál. Dvakrát doběhla maraton pod 4hod. Podruhé věděla, do čeho jde – a šla do toho stejně.

Pro Pavlu není neonatologie jen o pípajících monitorech, ale o křehkých začátcích a hlubokých lidských příbězích. Jako zástupkyně primářky pro vědeckou a výchovnou činnost na Oddělení neonatologie FNO a držitelka ocenění Purpurové srdce propojuje špičkovou medicínu s čistou empatií. Založila perinatální paliativní tým a na LF OU učí studenty, jak teorii propojit s náročnou, ale smysluplnou realitou praxe. V EPEC Pediatrics se věnuje vzdělávání, protože věří, že správně zvolené slovo je stejně důležitý nástroj jako moderní technika. Na kurzech ji baví interaktivita a společná energie. Ukáže vám, jak být rodině oporou i ve chvílích, kdy medicína naráží na své limity. Hlavu si Pavla nejlépe vyčistí během. Jako vášnivá maratonkyně vnímá neonatologii i paliativu jako běh na dlouhou trať, který vyžaduje vytrvalost a schopnost nevzdat to ani na třicátém kilometru. Pokud ji tedy zrovna nepotkáte v bílém plášti, pravděpodobně zrovna zdolává kilometry na asfaltu českých maratonů.